V Celetné ulici na Starém Městě žiji od kolébky. Pamatuji na chvíle, kdy se u Týnského chrámu setkávalo v pravidelných ranních hodinách několik usedlíků s pejsky, ulicí běžně kráčela bláznivá stará panna s kočárkem plným panenek, v uzenářství v našem domě jsem od řezníka dostávala jen tak syrový párek do ruky a u staré babičky v bytě Týnské fary jsem poprvé viděla v kredenci plechovou krabičku Cacao Tuzex. Příslib dálky a neznámého… Fungovaly zde mezilidské vztahy. Všichni se znali, zdravili a postávali v hloučku při sdělování klepů. Tato starosvětská tvář staré Prahy je však nevratně pryč. Když si vzpomenu na své dětství, mám pocit, jako bych si četla v knize Ignáta Herrmanna Pražské figurky (1884), nikoli se v čase ohlédla o pouhých 20 let. Dnes se cestou domů prodírám Celetnou ulicí mezi anonymními skupinkami turistů, nevlídnými obchodníky postávajícími před obchůdky s jednoznačně „typicky pražskými“ matrjoškami, a děkuji bohu, že mě tentýž maskot thajských masáží v žraločím oblečku již potřetí během jediného dne nezve k další masáži. Tradiční historický a architektonický kolorit Celetné ulice ale stále více destruuje snaha „nových podnikatelů a developerů“ učinit z tohoto místa cíl byznysu. Tento trend se naplno projevil ve snaze doslova „vykuchat“ středověká jádra historických domů a přebudovat je na Potěmkinovy hotelové komplexy, jako je například projekt tzv. Hotelu U Sixtů. Další hotel v centru za cenu likvidace unikátních historických interiérů? Vnímám toto barbarství a pošetilost pouze já?… Naštěstí ne. To jsem pochopila při setkání s Kateřinou Klasnovou, která se 1) angažuje za ochranu historických památek centra Prahy, které 2) není lhostejné, že starousedlíky vystřídali obchodníci a turisté, která usiluje 3) o návrat autentického života do historického centra. Její zájmy jsou i zájmy ZELENÝCH PRO JEDNIČKU, proto je volím.
Barbora Půtová, historička umění, kulturní antropoložka a obyvatelka Starého Města